Řekli o nás aneb s jakou kvalitou byl proveden pilotní výcvik.

23.5.2022 A.G. Germany

Thank you again for your training last year: a few weeks ago I lost most power (I carburettor failed) of my 912 Rotax engine in the STOL, coming from LKSR over the Sumava and had to get into a tight field just 500m into Germany; all went well and no damage done; decision and landing situation very similar to what we had trained.

A.S. Russia

Ještě jednou chci poděkovat za tvůj letecký výcvik! Díky němu jsem úspěšně zvládl nouzové přistání, na břeh moře a na stezku v lese. Jsem naživu, letadlo je celé také.
S pozdravem
A.S.

Pilot po výcviku J.K. Česká Republika

ULL výcvik u Filipa Zejdy mohu vřele doporučit. Důkladně vás naučí vše co je třeba dle osnovy LAA a navíc budete mít možnost si vyzkoušet v praxi mnoho nouzových a bezpečnostních přistání do různých druhů terénů. Věřím, že tímto se Flipova škola odlišuje od ostatních. Jako pilot pak nebudete panikařit v případě, kdy třeba dojde k nouzovému přistání v reálné situaci. Filip má navíc osobní přístup ke každému žákovi a je časově flexibilní. Navíc ho létání opravdu baví a tak pokud budete mít čas a chuť vy, bude s vámi rád létat každý letový den.

Pilot po výcviku J.F.   20.3.2022 Č.R.

Vzhledem k tomu, že jsem omarodil a všechny plány na víkend musel zrušit, rozhodl jsem se pořádně přečíst tvůj článek „ Pilotní výcvik – Nouzová přistání I.“ a musím říct, že za mě pecka.

Je to dáno i tím, že mnoho situací, co popisuješ, jsem měl možnost opravdu ve výcviku u tebe reálně zažít. Ne vždy jsem je zvládal na jedničku, ale postupem času jsem si byl jistější minimálně v tom, že dolů se dostanu a nebude to bolet, nebo prostě ta důvěra, že dokud kloužeme a mám možnost lehce potlačit a udržet si rychlost a vidím místo kam to posadím, tak se tam prostě dostanu. Při využití všeho co znám nebo jsi nás učil.

Už v průběhu výcviku jsem opravdu pořád koukal, kde by se dalo sednout, protože jsem nevěděl, kdy shodíš magneta [:-D] a časem jsem si minimálně držel ruku na plynu [:-D] což vlastně dělám do teď. Tím jsem to samozřejmě chtěl odlehčit. Potvrzuje to ale tvůj důraz nám pilotům předat zkušenost, která nám jednou může zachránit zadek. Třeba při letu nad rozsáhlým lesem si přidat na výšce nebo les oblétnout po kraji. Tak stejně při přiblížení očekávat střih větru, nebo turbulenci a držet si pojistku přípusti plynu atd.

Po mém nápadu si udělat GA v jedné škole, kterou určitě nemusím jmenovat bylo velkým překvapením, že nouzové přistání se dělalo spíše teoreticky než prakticky. A při jednom nepovedeném přiblížení, kdy jsem opravoval výšku skluzem, zatáčkou s křídlem pod vítr, srovnáním do osy a dosedem na plochu. Instruktor byl úplně překvapen, co to dělám, proč neopakuji okruh. V podstatě mně pak řekl, že ví, o co jsem se snažil, ale že to v jeho výcviku nikdy nedělal. Pouze mu to bylo řečeno a už vůbec to nečekal od žáka. Celkové zjištění bylo, že při fluktuaci žáků neměl instruktor ani šanci poznat a přečíst návyky žáků, a tudíž se bazírovalo na striktním dodržování příručky a teoretické simulaci nestandardních režimů letu. (méně práce pro instruktora a eliminace poškození letounu).

Tvůj článek se mi líbí. Když to čtu, tak nejen že si připomenu hodně věcí co jsi nás učil, ale je to i dobrá reklama na tvoji školu. Což mi osobně vůbec nevadí. Každý budoucí žák si může přeci projít i jiné školy a podívat se, jak se tam učí (přistup instruktorů, stav letadel a i následný přistup po výcviku). Ono hodně dělá i optat se žáků na jejich názor na danou školu. Toto zmiňuji, protože sleduji i co se rozjelo za debatu ohledně jiných článků, které jsi zveřejnil. Můj názor je takový, že kdo tě nezná a nevyzkouší létání pod tvým vedením, tak prostě nevěří, protože jinde mu tu šanci nedali…. Děláš to prostě jinak a kladeš důraz na bezpečnost a připravenost pro tu OSUDOVOU CHVÍLI, kdy ti opravdu půjde o přežití. Líbí se mi i jak vysvětluješ při běžném hovoru technické věci. Když mě něco na tvém letadle zaujme není tvoje odpověď: „jo to je tam nové, stálo to tolik a je to paráda“, ale řekneš mi i jak to funguje a proč zrovna tohle jsi tam dal.

Do článku bych přidal třeba fotku nebo ruční nákres reálné situace (plochy) s vyznačeným směrem a popisem. Oživilo by to článek a bylo by to víc konkrétnější pro „ nevěřící Tomáše“ [:-D] Na druhou stranu chápu i náročnost a množství vynaloženého času do takového nákresu, jelikož ne každý má místní znalost. J.F.

Pilot si pujčuje letadlo. V.K. Č.R.

O víkendu se tady totiž konal už sedmadvacátý ročník Horáckého leteckého dne a já měla to potěšení letět v letadle Yetti A3 s pilotem Vítem Křišťanem z Letecké školy Vysočina Filipa Zejdy.

Přistání bylo stejné, jako je současný stav dráhy na letišti v Henčově – hrbolaté. „Musíte tady hodně koukat, kam dosedáte, nás to trochu vyhodilo kvůli hrbolu, mezi piloty se říká, že tohle je nejhorší dráha v republice," řekl mi po přistání třicetiletý Vít Křišťan.

V Jihlavě se o nové zpevněné asfaltové dráze na henčovském letišti debatuje už dlouho. Na nové dráze se však zatím jihlavští zastupitelé nedokázali shodnout. „Plocha není v ideálním stavu. Asfalt by byl super, protože Jihlava je jedno z důležitějších letišť v České republice, a spousta pilotů by to uvítala," poznamenal mladý pilot.

Samotný let byl ale skvělý. I když obavy se dostavily ještě na zemi poté, co jsem se dozvěděla, že můj pilot se živí jako učitel hudby na Janáčkově akademii v Brně. „Jsem muzikant, jazzový pianista, učím a vedle toho koncertuji a píši hudbu. Létání je můj koníček. Mezi kamarády hudebníky mám ale hodně pilotů, je to celkem běžná záležitost," vysvětloval mi s úsměvem Vít Křišťan.

Když jsem se krkolomně dostala do sedadla vedle pilota, mimochodem letadla jsou pro vysoké lidi nic moc, Vít Křišťan mě připoutal a vyzval k tomu, ať si nasadím sluchátka, jejich prostřednictvím jsme po celý let komunikovali.

Start byl opravdu raketový. Tento model letadla Yetti A3 je totiž velmi rychlý. „Je unikátní tím, že letadlo je extrémně pevné, je to taková ta stará škola, celokovové, potažené plátnem. Zajímavostí je motor, který vyvíjí Filip Zejda, je automobilový a speciálně upravený pro letecké účely, současně jde asi o nejsilnější motor v ultralehkém letadle, který existuje. S letadlem to tedy docela cvičí, dá se stoupat i deset metrů za sekundu," vysvětlil mi pilot.

Naše trasa se ubírala podél dálnice D1 směrem na Humpolec. Občas s námi letadlo zaházelo. „To je kvůli proudům, například nad polem se drží teplejší vzduch, takže to trochu zalomcuje," usmál se zkušeně Vít Křišťan. Poté jsme se z ptačí perspektivy podívali na zříceninu Orlíku, obkroužili ji a pokračovali zpátky k Henčovu. Žádnou mapu ani GPS navigaci pilot nepotřeboval. „My už to známe, tak se řídíme podle navigace v hlavě, kdybychom se ale ztratili, mám tu mapu," vysvětlil pilot.
Zdroj: https://jihlavsky.denik.cz/zpravy_region/pristani-na-draze-v-hencove-pripomina-hopik-20160912.html

12.5.2014 Hank Liliental SURINAM ( Jižní Amerika)

Surinamec z Holandska na Vysočině složil zkoušky na ultralight u letecké školy Vysoč

Pilot  Petr.T. Nejstarší student 66 let a jeho pilotní výcvik. ČR.

Moje ULL létání.

Vždy jsem svým způsobem inklinoval zkusit se podívat na zem z ptačí perspektivy. I když v hluboké minulosti byly v Jihlavě určité příležitosti např. bezmotorového létání, nenašel jsem čas se této aktivitě věnovat.

Do vzduchu jsem se dostal poprvé v roce 1975, ale pouze jako pasažér v dopravním letadle TU104. Někdy kolem roku 1980 jsem byl svezen v bezmotorovém letadle Blaník. Byl to pro mě velký zážitek, protože jsem si mohl sáhnout i na knipl během letu. Další můj zážitek s letadélkem byl více jak po 30 letech, kdy jsem letěl s kamarádem, v jeho vlastním ULL. Tak jsem začal o tomto způsobu létání uvažovat trochu hlouběji.

V roce 2012, to už mi bylo 66 let, jsem na internetu objevil www stránku letecká škola Vysočina. Rozhodl jsem se majitele školy kontaktovat, zda je možné postoupit výcvik v tomto věku. Odpověď byla jasná, ano, ale záleží na zdravotním stavu. Po letecké zdravotní prohlídce pak už bylo vše jasné a já začal jak s teoretickou přípravou, tak praktickým výcvikem v letecké škole Vysočina. V průběhu teoretické přípravy jsem byl dobře seznámen s příslušnou potřebnou teorií pro ULL létání, počínaje UL-1 atd. I když jsem byl s příslušnou teorií seznámen dobře, tak bych doporučil, každou kapitolu uzavřít obdobným testem, který se používá pro zkoušky ULL.

Majitel letecké školy pan Zejda a zároveň instruktor létání ULL se věnuje každému žákovi individuálně velmi dobře. Postupně seznámí žáka s potřebnými úkony a potřebnými úlohami, které musí žák splnit pro úspěšné získání licence ULL. Věnuje se trpělivě vysvětlování chyb, které žák dělá, včetně vysvětlení příčin těchto chyb. Tak, jak praktický výcvik pokračoval, tak jsem ztrácel obavy z létání, které na člověka padnou po prvním seznamovacím letu. Pan Zejda se dostatečně věnuje žákovi tak, aby bez větších stresů zvládal i krizové situace, které mohou při letu nastat. Více se soustřeďuje na umění řídit ULL podle okolních podmínek letu a na osobní poznání těchto podmínek a ne jen na jejich odečtení z příslušných přístrojů. To je jednoznačně důležité pro zvládnutí krizových situací. Myslím si, že by nebylo od věci, seznámit žáky i s knihou „Učebnice létání. Příručka pro výcvik soukromého pilota letounů – PPL(A)“, která může dát žákovi odpověď na některé jeho chyby v pilotáži. Myslím tím žáky hlavně starších ročníků.

Závěrem mohu jen konstatovat, že i když jsem 72 letý důchodce, tak se rád vznesu do oblak na vypůjčeném a dobře připraveném ULL Siera letecké školy Vysočina.

Ing. Petr T., Ph.D., MBA

důchodce