Piloti létají proklatě nízko. Proč?

Během svého pobytu ve vzdušném prostoru jsem viděl několik letadel létat proklatě nízko a to nešlo o případ vzletu ani přistání ani letu pod nízkou oblačností!

Porovnáním výšky stromů a jejím znásobením lze přibližně určit v jaké výšce letadlo letělo. Nejrozšířenější smrk dorůstá maximálně 50-70m. Běžně ho však vidíme ve smrkových monokulturách dorostlý do průměrné výšky cca 30m, maximálně 40m výšky. Letí li letadlo nad rozsáhlým lesem ve výšce trojnásobku výšky dospělého smrkového stromu bude nejspíše mezi 90 až 120m nad zemí. Bude také asi 60-80 metrů nad špičkami porostu! Umíte z této výšky provést bravurní nouzové přistání, včetně výběru plochy, způsobu přiblížení a korekce pokročilými technikami pilotáže? Já se přiznám, že by to pro mne bylo velmi obtížné, možná neřešitelné.

Takto „vysoko“ jsem viděl letět několik letadel nad rozsáhlými lesními pozemky bez jakýchkoliv dalších ploch, nebo nouzových ploch, kde by se dalo nouzově přistát ať s Ultralightem, nebo i s certifikovanými letadly.

Letadla, respektive jejich piloty jsem z potřebné výšky sledoval jsem zda budou mít snahu někde točit stoupák, nebo se vyhýbat lesům a „přeskakovat z louky na louku.“ nebo jinak adekvátně řešit svou „mizernou“ situaci. Kupodivu v žádném případě jsem žádnou opravu, či korekci velitele letadla neviděl a pilot pokračoval ve stanoveném kurzu velmi nízko nad rozsáhlými lesy nerušeně bláhově dál. Vždy jsem zaregistroval druhou osobu na palubě. Je otázkou, proč se takto pilot choval?

Já osobně to přisuzuji velmi špatnému výcviku, kdy se zřejmě odflákly nouzová přistání až tak, že si pilot nepřipouští selhání motoru a nejen to, absolutně nemá ponětí jak bude pracovat s letadlem, jaký má dokluz a jakou použije techniku, aby alespoň zachránil svůj holý život a život druhé osoby na palubě když už s největší pravděpodobností zcela zdemoluje svůj, nebo nedej bože půjčený stroj. I proto si myslím že je dobré, že až pilot ve výcviku zvládne základní nouzové přistání z výšky 300m je potřeba ho naučit nouzově přistát i z 150m AGL ale v členitém terénu bez možného výskytu dronů. Nad letištěm to nemá žádný výchovný smysl, což je právě vidět z toho jak „neohroženě a bláhově“ někteří piloti létají v nízkých výškách nad terénem, kde není možné bezpečně bez újmy na letadle a zdraví situaci zvládnout! Dovoluji si tedy tvrdit, že kdyby tito piloti byli řádně cvičeni v skutečných nouzových přistáních do zastavení letadla v pro ně neznámém terénu, nikdy by takto nízko nad rozsáhlými lesy, zastavěnými oblastmi a velkými vodními plochami nemohli létat. Promiňte mi prosím mé „rouhání“.

Na druhou stranu vím z vlastní zkušenosti, že provoz původního starého neupraveného ultralehkého letadélka Yetti s motorem Škoda Favorit se startovním výkonem 68Hp a v teplotách okolo 30stC. Mi také ve dvojím neumožňovalo stoupat více než cca 200m nad zemí i díky prokluzujícím devíti klínovým řemenům, které pravidelně prokluzovaly nad stanovené cestovní otáčky a motor se přetáčel a pak přehříval. Při větším dotáhnutí napětí klínových řemenů přes excentr pak u motoru Š 136B – X velmi ochotně praskaly třikrát uložené lité klikové hřídele na straně reduktoru.

Měl jsem tedy tu čest si střihnout s těmito motory několik nouzáků. Ale o to více jsem se snažil volit trať přes jednotlivé pole a louky vhodné k nouzovému přistání a vyhýbat se rozsáhlým lesům i vodním plochám. Při této příležitosti si pamatuji Výrok mé tchýně s jedenácti dioptriemi: “ Teda Fildo, dneska letíš tak krásně, všechno na zemi vidím, jen bys nemusel tak kličkovat“ Vzpomínám si také, že na trati Třebíč – Jihlava bylo tenkrát dost rozsáhlých lesů, letadlo nestoupalo, řemeny prokluzovaly, motor se přehříval, bylo možné letět jen v jednom režimu jinak letadlo už zase klesalo a já měl tak zpocenou košili jako jindy ne. Bodejť by ne, letěli jsme z koupaliště a venku bylo dost horko. Od té doby preferuji pouze výkonné motory, a k nim přiřazené vhodné vrtule, které zvládají létat i ve vysokých teplotách i ve vyšších nadmořských výškách i s plným zatížením na maximální TOW. Tyto motory a  za letu stavitelné vrtule velkých průměrů si raději konvertuji sám pro své specifické potřeby.

Co tedy vede piloty létat tak proklatě nízko nad rozsáhlými lesními porosty? Jak by jste takové piloty přiměli se zamyslet nad sebou samými? Budu se těšit na Vaše odpovědi.

Upozornění: v článku jsou použity pouze volně dostupné ilustrační fotografie a video a článek nijak nezkoumá tyto zobrazené konkrétní situace, ani nehaní piloty těchto letadel, neboť mohli mít jisté potíže na palubě!

Filip Zejda