Počůraná RWY

(The article is here in two language versions Czech and English)

Počůraná RWY

       Létám také z jiných menších ploch a moc rád. Ttříbí to smysly a zlepšuje pilotáž. Někdy však mají krátké a odlehlé plochy svá kouzelná specifika. Jako tenkrát před několika lety. Přistávám si takhle ve větru co fakt fučí kolmo z levého boku na limitech letadla asi 22 kn na asfaltovou RWY a co nevidím pohybuje se na ní nějaký člověk v oblečení podobné barvě asfaltu a pohybuje se nezvykle rychle v prostředku RWY u centrlajny a zády ke mně.

      Přeruším přistání a letím 50m vpravo a 50m vysoko, abych si toho člověka prohlédl. Je to někdo na kolečkových inlajnech ve sportovní kombinéze a má blonďatou hřívu, která kouká zpoza basebolové čepice, má sluneční tmavé brýle a valí fakt dost rychle… „Asi nějaký vrcholový sportovec“ přemýšlím.

      Udělám okruh doufaje, že si mne dívka, nebo chlapec s dlouhými vlasy všiml a jdu na přistání. Jenže ouha on je furt na dráze a zase zády ke mně! Asi už stihl RWY přejet a obrátit se. Paliva už moc na nějaké hrátky nemám a počasí se zhoršuje a tak přitvrdím. Prolétnu nad osobou na kolečkových bruslích v takové výšce, aby si mne musela všimnout. Po letu po okruhu už je RWY volná a bruslař je dobrých 20m od RWY a až na konci postranního travnatého pásu, kde už je rozorané pole. Zjevně to zabralo! Dobrá, je možné přistát. Hladové oko stejně hlásí: „Máš tak možná dva pokusy na přistání a okruh pak dojde palivo“. A další palivo mám v kanistrech v kufru auta na blízké stojánce.

      Na přistání si človíčka raději hlídám... Po přistání zaroluji k bruslaři a ona je to dívka, na druhý pohled vlastně žena. A ouha. Na Rwy je mokrý flek! Je to paní ve věku asi 55 let, ale vysportovaná a i pěkná. Má mokrou šedomodrou kombinézu od rozkroku k bruslím. Tuším že je zle... „To zas bude průser!“ říkám si. Tak vystoupím z letadla sundávám košili a omlouvám se za vyrušení paní na bruslích...

      Vidím, že jí okolo krku visí dobrý a kvalitní sluchátka, ze kterých se line dost hlasitá hudba, takovou hlasitost bych asi nedal. Paní je trochu nesvá... Nechá si ale obvázat košili okolo boků, protože auto má až 400m dál a tam jsou nějací lidé v bezpečné vzdálenosti od RWY, okolo kterých by musela projít do svého auta, na což ji upozorňuji.

      Paní se naštěstí také omlouvá: „ Neviděla jsem letadlo, ani vlastně neslyšela, pouštím si při bruslení nahlas své oblíbené hity a to mi pomáhá zhubnout při vyšších tepových frekvencích“ A ukázala na chytré hodinky a dodala:“Potřebuju výkony bez zastavení při bruslení a navíc fičí vítr. Neviděla jsem Vás, ani nemohla slyšet! Taky jsem si nemyslela, že by někdo, nějaký blázen, mohl vůbec létat v takovém větru! Pak už byla klidnější a situaci dokreslila: „Když letělo letadlo nade mnou, tak jsem se lekla stínu letadla, až jsem si strachy čupla na bobek.“ Bylo mi jasný že jak měla ty inlajny, tak se jí rozjely nohy a ...

     Byli jsme oba „doma“. Oba jsme věděli, že to vše nakonec dobře dopadlo! Vše jsme si v poklidu vysvětlili, včetně bezpečnostních rizik a vhodného viditelného oblečení na RWY a ježdění bez sluchátek, když už to má být na RWY! Taky jsem jí vysvětlil, že některá letadla a někteří piloti létají i v horším počasí...

     Paní, ani košili už jsem nikdy neviděl a incident také žádný hlášený nebyl od rozčíleného manžela... Uff. Zase něco s čím člověk jezdící na RWY se sluchátkama v uších a pilot s menším zůstatkem paliva tak úplně nepočítal…

Více příběhů z létání najdete v mé knize : Svobodné létání v přírodě aneb příručka českého bush pilota.

"Pee'd RWY"

Introduction:

Flying from smaller airstrips is an experience that really tests a pilot's mettle. It sharpens our senses and hones our skills, but from time to time these compact runways reveal their own special challenges. Let me remind you of a memorable encounter a few years ago.

A Story:

Picture this: I was landing in a challenging crosswind and faced a 22-knot gust on the tarmac. Suddenly, I get a bizarre sight - a figure dressed in shadows that blend perfectly with the asphalt is moving down the runway, moving quickly in the same direction, with his back to me.

Putting caution before danger, I decide to abort my landing and circle back to get a closer look. Lo and behold, he's an inline skater, dressed in a sports suit, his blond curls escaping from under a baseball cap, and gliding at an unusually brisk pace. "Maybe a top athlete," I muse.

After a cautious circuit, I attempt another landing. To my surprise, the inliner still remains on the runway, facing away from me. With fuel reserves dwindling and the weather taking a turn for the worse, I'm left with no choice but to tighten up. Soaring over the inliner at an altitude ensuring she must se me , I circle again, and this time, the runway is clear.

Post-landing, as I taxi near the inliner, I discover she's a 55-year-old woman, fit and attractive, albeit with a wet jumpsuit. Sensing potential trouble, I extend my apologies and explain the inherent dangers of being on an active runway. She, in turn, offers her apologies, revealing that she hadn't spotted or heard the plane due to the loud beats pumping through her headphones - a soundtrack designed to intensify her workout.

I take off my shirt. The lady is a bit absent-minded... However, she lets her shirt be tied around her waist with a gracious smile because her car is 400m away, and there are some people at a safe distance from the RWY. I point out that she would have to pass by them to reach her car.

Resolution:

In the ensuing conversation, we delve into the unexpected nature of our encounter, discussing the critical importance of safety measures, including the need for visible clothing on the runway. I take a moment to enlighten her about the various challenges pilots face, even in adverse weather conditions.

Ultimately, no harm was done, and we part ways with a newfound understanding. It's a tale worth recounting for those navigating runways with headphones and pilots grappling with ever-diminishing fuel supplies in gasting and strong crosswind.