Medical Class I - pomýlení doktoři, oftalmolog a psycholog na ÚLZ Praha

Milí piloti, povím Vám  poučný příběh ze svého života.

     Svého času někdy před 20 lety jsem toužil být dopravním pilotem. Bylo nezbytně nutné absolvovat prohlídku pro získání zdravotní způsobilosti  první třídy - Medical Class I.

    Byl jsem po laserové operaci očí excimerovým laserem kdy mi korigovali asi minus 6 dioptrií. Před touto operací jsem viděl  špatně na dálku a první co jsem se dozvěděl od lékařů na ÚLZ v Praze, že nemám šanci projít zdravotní prohlídkou na dopravního pilota. Že ještě nikdo s takovou operací na očním neprošel!

    Pravda excimer lasery v ČR byly na českém trhu téměř novinkou, ale já viděl dobře a také jsem se cítil na to, že to prokážu...

   Nedal jsem se ničím odbýt a sjednal si schůzku s primářem očního oddělení, ten mne u sebe v kanceláři na ústavu leteckého zdraví vyslechl a řekl, že si mne sám osobně zkontroluje!

    Osobně mi zkontroloval oči. Nechal mne projít všemi přístroji a zařízeními co tam měli, aby konečně zjistil, že vidím jak rys a že nemám žádnou vadu. Udělal si na mě nějakou post doktorandskou práci a byl jsem první, který prošel zdravotní prohlídkou na očním i s vykonanou laserovou operací očí. Pravda – chvilku to trvalo a můj zrak byl prozkoumán tak důkladně jak jen to šlo.

   Součástí zdravotní prohlídky byl i pohovor a testy u psychologa.

    Můj osobní názor je, že Psychologie a hlavně klinická Psychiatrie je „pavěda“ se všemi těmi vymýváními mozků a lobotomií a pouštěním desetitisíců voltů do mozku, takže před těmito lidmi příliš respektu necítím. Naopak vnímám je jako jednodušší, slabomyslnější slouhy své materialistické víry s tím, že převážně až na vyjímky věří v postupy naučené od jiných pomýlenců a to nazývají honosně lékařskou vědou.

Absolutně nepřipouští jakékoliv jiné světy, průniky mezi nimi a popírají ostatní nehmotné bytosti a zjevně materialistickou vírou nezdůvodnitelné jevy samozřejmě ke své vlastní škodě a hlavně škodě jejich pacientů.

    Také nesnáším jednoduché a stále se opakující stupidní práce a činnosti u kterých nevidím účel a smysl – to je práce pro roboty, ne pro myslící a kreativní jedince!

    U psychologa mne po několika stupidně jednoduchých testech, kde se na jedno téma ptají mnoha jinými otázkami, a snad doufají v to, že si nepamatujete to co jste někde v průběhu testu či jiného testu, či před lety sdělili. Dělají to tak, že Vás donutí přetáhnut pozornost k další desítce jiných témat a doufají, že jste zapomněli, že nebudete dostatečně konzistentní… No u jednoduchých lidí, nebo u těch co mají slabou krátkodobou paměť, nebo těch kteří se dostatečně nekoncentrují jim to možná vyjde a možná odhalí nekonzistentnost.

    U posledního testu nás posadili do učebny spolu s několika dalšími „pokusnými králíky“. Tam nám prvně sdělili krátké instrukce k provedení testu bez možnosti se na cokoliv zeptat. Pak nám na čas - velmi stresující a krátký, pouštěli z magnetofonu dvojici čísel a dvojici či trojici písmen, přičemž jsme ta písmena měli obrátit v pořadí a spojit s čísly a tento celek vyhledat na obrovské plachtě papíru formátu asi čtyř či pěti A4. Než jsem očima shlédl první odstavec následovalo další hlášení dvojic či trojic písmen a číslic hlasem z magnetofonu...

     Bylo to tak otravné a pro mne smysl naprosto postrádající. Hlas z magnetofonu plynul tak monotóně automaticky, rychle a tak otravně, že jsem tento test hrubě podcenil, jsouce přesvědčen, že tento jeden test z mnoha nemůže nijak výrazně ovlivnit výsledek všech testů provedených u psychologa.

    Při konečném pohovoru psychologa jsem se z úst psychologa na ÚLZ dozvěděl, že test je údajně na schopnost koncentrace, na krátkodobou paměť a na schopnost pracovat s volacími znaky.

    Tak to mě teda fakt dostalo. Tak debilně vykonstruovaný test podle mého možná zjistí, kdo je dostatečně bystrý, koncentrovaný a umí precizně pracovat s čísly a písmeny. A ty obracet a vyhledávat pod stresem. Dále zcela určitě zjistí, kdo je perfektně povolný zkoušet na sobě nesmysly aniž by mu to vadilo – je tedy dost dobrý adept být nepěkně předkloněným zaměstnancem.

    Dále mi bylo řečeno:

“ Komerční, ale hlavně dopravní létání pro Vás pane Zejdo není, přestože jste u všech jiných předešlých psychologických testů prošel - bohužel tím posledním, který zkoumá krátkodobou paměť jste neprošel. Respektive udělal jste ho na pouze cca 30 procent!“

    Proti tomu jsem se ihned ohradil a žádal další termín přezkumu s tím, že pokud trvají na tomto stupidním testu, tak se ho naučím.

    Psycholog mi s vítězoslavným a dosti škodolibým úšklebkem sdělil, že test je navržen tak, aby jej nebylo možné překonat, podvést nebo se jej naučit! A že mi tedy další termín vypíše za měsíc, na to sice mám nárok, ale že je to konečná možnost a proti ní není odvolání a že mi doporučuje, abych to vzdal, neboť nemám žádnou šanci jej udělat. Tvrdil, že se to nikomu s tak nízkým procentním úspěchem ještě nepodařilo!

    Jel jsem domů na Vysočinu potupen a otráven a přemýšlel jak to udělat abych u příštího testu s čísly a písmeny uspěl. Když mi někdo řekne, že to nejde, nějaký přitroublý doktůrek, tak sám vím, cítím a věřím, že to vždy jde a konečně měl jsem motivaci stát se dopravním pilotem!

   Požádal jsem ženu a samozřejmě patřičně dlouhodobě motivoval, aby vytvořila obrovský papír dle mých instrukcí s dvojicemi a trojicemi čísel a to samé s písmeny tak jako na ÚLZ Praha, ale muselo to být o řád těžší. Požadoval jsem, aby mne každý den, když ještě budu tak nějak bystrý po práci, nebo při práci trénovala minimálně 30-45 minut ve stejné úloze jako u psychologa.

    Po měsíci jsem u otravné psychologické zkoušky opět neprošel, ale pouze o několik málo procent! Sám psycholog běžel za „přednostou stanice“ s tím jaký pokrok jsem udělal a že je to nemožné! To ještě prý nikdy neviděl! Psychologické učebnice, oborová odborná literatura toto nepopisuje… A že prý tvrdím, že si doma trénuju krátkodobou paměť!

    S kolegy psychology se na ÚLZ Praha dohodli, že jsem pro ně dost dobrý pokusný králík a že oni sami mi, přestože pokusy skončily, dávají další termín ze zvědavosti jestli jsem schopen test překonat, pokud ano, slibují, že mi dají Medical Class I. a nebudou mi bránit v letecké kariéře dopravního pilota!

Další termín vypsali velmi brzo...

    U třetího testu s písmeny a čísly na čas vyhledávané na velké plachtě papíru na kontrolu údajné krátkodobé paměti jsem v pohodě prošel. Bylo to také proto, že jsem se slečnou trénoval dvoufázově, ráno i večer, bystrý i unavený. V práci v přírodě, při procházce v lese, při plavání...

    Nakonec jsem i navzdory, nebo s „pomocí“ největších kapacit v leteckém lékařství prošel i zdravotní prohlídkou na dopravního pilota a získal Medical Class I.

Jak přesně vypadá takový test na ULZ si můžete přečíst zde.

    Z mého životního příběhu plyne poučení: Nevěřte doktorům, ani těm největším údajným kapacitám v oboru to co Vám tvrdí – pokud to Vy vnímáte jinak!

    Tehdy nebyly možnosti jako dnes, kdy si můžete zvolit leteckého doktora, nebo zdravotní ústav, kde Vám prohlídku udělají a mnohdy i jinými a přijatelnějšími metodami.

    Letečtí doktoři jako Moravec, nebo Melechovský jsou jednak naprosto v pohodě a jsou i schopni Vás objednat velmi rychle, a kolikrát dostanete na výběr a můžete si zvolit termín a čas. Velmi často objíždí letiště a dělají lékařské prohlídky tam. Navíc dnes můžete prohlídku udělat i ve Vídni, nebo v Bratislavě, kdekoliv...

    To Vy jste jedinečná božská bytost, která pokud bude chtít dosáhne na vše co si budete přát. Tento můj příběh Vám ukazuje, že dokážete i věci, které si dnes neumíte představit, tak jako tenkrát já když jsem jel autem domů na Vysočinu. Jde jen o to jak moc budete chtít kýženého cíle dosáhnout – cestu si už najdete a zpravidla v určitém stupni si ona najde Vás ovšem až po Vašem značném vynaloženém úsilí a vizualizacích toho co chcete! Dnes se tomu říká Kvantování. I to je cesta. Tu v letecké komunitě propaguje pan Lexa.

    Jde o to myslet na věci které chcete, udělat pro to Vše co můžete a myšlenky se zhmotní! Takto se mi to stalo i s leteckou školou Vysočina, se stavbou hangáru v nezastavitelném území, s vybudováním vlastní plochy pro létání i v přání postavit si nové letadlo s vlastním motorem a vlastní konverzí za letu stavitelné vrtule za půl milionu.

     Dopravním pilotem jsem se nakonec nestal i když jsem absolvoval ATPL teoretický výcvik. S úspěšnou zkouškou před ÚCL. A Doučil se angličtinu do levelu 4. V průběhu teoretického kurzu jsem zjistil, že tato práce – dělat „Air autobus“ z bodu A do bodu B s mnoha omezeními, kvůli pasažérům, nákladu, osekávání nákladů a nutných povinných přestávek pilotů a posádky by mne neuspokojovala a ubíjela. Toto letectví je již neúměrně svázané a těžko v něm lze najít pocit volnosti. Navíc poslední čas ukázal, že i peníze v této oblasti jsou zoufalé a piloti v době covidové dělali skladníky a rozvážky jídel, aby vůbec nepřišli o hypotéky a půjčky do leteckého vzdělání. Nakonec se má intuice ukázala jako správná...

    Daleko více volnosti, tvůrčí činnosti a možnosti organizovat si vlastní čas mi dává má práce současná. Ale to už je jiný příběh přátelé.

Filip Zejda 2003 -2023