Tajemství a smysl života film od P. Vachlera minirecenze

Film Petra Vachlera

Moje milá žena mne pozvala na film do Pelhřimova. Zaplatila lístky a do poslední chvíle jsem krom názvu nevěděl o co jde. Když má žena chce, dobře půjdu, doufám, že to nebude zas nějaká blbost. Jednalo se o předpremiéru filmu, kde autor – sympatický menší bosonohý chlapík – uváděl své dílo. Když ukončil svůj přednes, kde bylo mnoho pěkných slov a nějaké technikálie k filmu o změně nějakých scén, ostatní tleskali. Netleskal jsem, počkám si co předvedeš hochu, uvidíme jestli bude stát tvůj film za to, že jsem vůbec přišel a že má žena vytáhla peníze z peněženky. Taky mi tam dost vadila jeho asistentka, která měla potřebu neustále fotit diváky. Přišel jsem se podívat na film a ne aby mne někdo fotil nebo natáčel!

Už od prvních chvil mne film zaujal skvělým ostrým obrazem kdovíkolikátého rozlišení s nádhernými barvami. Byly vidět takové podrobnosti, jako když vyjdete z šera na světlo a nasadíte si brýle - spíš mikroskop! Film je skvěle technicky provedený a je nenásilný. Tedy zpočátku mi vypravěč – Starý animovaný čmelák trochu vadil- ještěže byl v úvodu klip na čmeláky přírodní, asi bych ho jinak nedal. Postupně jsem si na něj v průběhu filmu zvykal...

Ve filmu je několik, zdá se, skutečných příběhů ze života pro lidi, kteří nenastoupili cestu alternativy a zatím nemají valné teoretické znalosti o mnohém od filozofie přes zdravý životní styl až po nestandardní alternativní a účinnou léčbu závažných nemocí, kde běžná farmako medicína naprosto selhává a jen se diví, natož aby tito lidé měli nějaké hluboké prožitky o světě za oponou. Dá se tedy spolehlivě říci že film „Tajemství a smysl života“ je pro všechny i zatím neprobuzené bytosti a bude je bavit!

Nádherné herečky, jejichž krása, vyniká i díky umění Petra Vachlera a použitou technikou a ostrostí obrazu, vtáhnou nejednoho chlapa do děje, tím spíše v očekávání rozuzlení milostného trojúhelníku. Který chlap to nezažil?

I o tom film je.

Ale hlavní poselství je více či méně skryté, nebo naopak zcela nahé jako Petrovy nohy! Stupeň sdělení a jeho pojmutí záleží jen na tom, jak hluboce vnímáte dnešní svět, jeho nástrahy, lži, manipulace a státní propagandu, otupování a potlačování lidí kovidismem i válečné štvaní k přesměrování mysli lidí do strachu a odpoutání jejich pozornosti od skutečných problémů s těmi kteří jim vládnou.

Báječné na Vachlerově filmu je, že nikomu nic nenutí a dá Vám možnost i přes další tváře jakýchsi průvodců (já jsem rozeznal nemnohé Davida Icika, jehož pohledy na svět jsou mi blízké a Johna Camble tvůrce MMS a CDS, které pomáhá téměř zdarma léčit od rakoviny vše na co si vzpomenete a snad oba autory 4 a 5 dohod pány Ruize, i Dana Millmana ) kteří dávají přes citáty a jejich zažitá moudra nahlédnout do filozofie a tajemství skutečně dobrého a plodného života bez svárů a nenávisti s přidruženým efektem získání nádherného života. To co bylo ve filmu sděleno jsem věděl, protože se tím okrajově zabývám a neustále si snažím tvořit vědomě svou realitu tak jak chci. Bohužel je toho ještě velmi mnoho co jsem nevěděl a co mi uniklo, jsem si vědom, že vícero tváří průvodců jsem nepoznával, byť jejich slova a poselství jsem převážně znal.

Složitost záměru pana Vachlera je v tom, že by rád dostal své nadšení, poznatky ale i zážitky z velmi mnoha alternativ do filmu, na který se bude dívat i jednoduchý a jakoukoliv vírou v cokoliv mimo materii nepolíbený člověk a i jemu příběh musí něco hodnotného dát! Zároveň nesmí svou příliš roztěkanou myslí k jiným – ale také velmi pozoruhodným a podstatným problémům, například s mimozemštany a jejich stylem myšlení a života, narušit samotný film, přestože toto téma do tohoto filmu nejspíš pro úplnost také patří. Takže v závěru filmu nechá prolétnout přes plátno černý diamant symbolizující i jiné sféry vlivů. Ten kdo touží znát i tento příběh si jistě přečte Interview s miozemšťanem nebo Tajemství Amenti.

Ke konci filmu jsem byl s prožitkem velmi spokojen, byť jsem se svíjel v nepříliš pohodlném křesle, podobně chytala křeč do kolene i mou ženu jogínku. Nicméně efekt filmu a jeho precizní zpracování, promyšlenost a široký záběr mi i přes různé bolesti nedovolili opustit sál.

Po promítání pan Vachler vysvětlil věci, které chápal jako potřebné, asi to bylo pro některé diváky nové a objevné, pro třetinu jogínů v sále však opakoval víceméně známé, ale myslím, že to mělo smysl, protože každému mohlo něco uniknout a málokdo z diváků má tak široký záběr jako pan Vachler.

Nakonec jsem počkal i na obě meditace, byť jsem byl zničen nepolohovatelným křesílkem a viděl jsem i některé diváky, kteří z kina odcházeli protože evidentně se už nemohli bolestí hýbat. Avšak i jim se film líbil což dávali hlasitě najevo po dotazu p. Vachlera, který se s každým odcházejícím osobně loučil.

Nakonec jsem si i kapuci sundal a nechal se v davu vyfotit jako souznění s tímto davem který je zase o kousek blíž k lidskému souznění bez násilí a který se začíná otevírat alternativním dávno zapomenutým nebo potlačovaným oborům lidské činnosti.

Děkuji své ženě za nádherný zážitek který nám umožní dále růst přes mnohá témata a hlavně vzájemné odpuštění.

Děkuji i Petru Vachlerovi za jeho nádherný film protkaný příběhy, krásou žen a hlubokými pravdami s konkrétním návodem jak se vyléčit z nemocí a udělat si život násobně lepší. Ano dá to duševní práci a i potřebu trojitého odpuštění. Ale co je zdarma?

Hodnocení? Pět z pěti.

Filip Zejda